ŽENSKÝ DVŮR/ první část - site specific - Malá pevnost Památník Terezín
ŽENSKÝ DVŮR /
site specific
Malá pevnost Památník Terezín
„Advokátka snů a emocí“ Kamila Ženatá ve své aktuální dvojvýstavě instalované v terezínské Malé pevnosti (1. 5. – 26. 8. 2013) a v DOXu (7. 6. – 26. 8. 2013) pracuje se surově znějícími pojmy jako transgenerační přenos traumatu, vytěsňování bolesti nebo vláda totality a to ve vztahu k ženskému světu. Autorka, která se na české umělecké scéně prosadila svou komplexní prací s výstavním prostorem a důrazem na nepřenositelný osobní zážitek, pak neváhá jít při jejich zhmotňování až na dřeň.
Tématem instalace je žena a ženství a jejich neúprosné svázání se společenskými, sociálními a rodinnými podmínkami, které člověka dlouhodobě formují. Kamila Ženatá kromě své umělecké činnosti dlouhodobě vede skupinové psychoterapeutické a arteterapeutické kurzy a i díky těmto zkušenostem si klade otázky ohledně našich schopností vystoupit z řetězů vlastní minulosti:
„Moje babička nosila nějaké boty, které se sešoupaly během její životní poutě do nějakého tvaru, a zcela určitě boty, v kterých chodila moje máma, jim byly hodně podobné. A moje boty taky nemůžou být z nějakého úplně jiného krámu než z toho, v němž nakupovaly ženy, které mě vychovaly.“
V prostoru Malé pevnosti Památníku Terezín i Centra současného umění DOX sází na komplexní emocionální pohlcení návštěvníka. Líbivost ale nezaručuje. Odosobněná monochromatičnost prostoru plného hrnců, vypraného prádla a dalších předmětů, které si spojujeme s idealizovaným dětstvím a domáckým, bezpečným vnímáním světa, vytváří silně tísnivý dojem. Autorka využívá i další pro ni typické prostředky; všeprostupující audiovizuální podkres, dobové dokumenty a prorůstání s výstavním prostorem například formou textových zásahů do zdí.
Kamila Ženatá sice čerpá z rodové zkušenosti, ale v projektu Ženský dvůr téma zobecňuje a sleduje linii nejen jednoho konkrétního příběhu, ale i mnohých jiných. Ostatně trauma, zpřetrhané vazby a represe, které rozkládají naše vztahy, patří k životu obecně. A generační syndromy se dál a dál přenáší z rodičů na děti doprovázeny vznikem vztahových obranných mechanismů, které autorka přeneseně nazývá „kamennými srdci“.
„Úvaha o tom, jestli je vůbec možné sejít z cesty, po které je předurčeno, že půjdeš, i když toto určení není zjevné a jasné, přesto je nějak neodvratné, protože tví předkové ti předali nevědomé způsoby, své životy a své osudy jako nitě, kterými jsi spoután, možná, že se tomu říká transgenerační přenos. Vězni ve svých hlavách, platí to stále? Uvězněni v celách svého osudu?“
(Kamila Ženatá)
WOMEN'S YARD / part one - site specific - Small Fortress Terezín Memorial
WOMEN’S YARD /
site specific
Small Fortress Terezín Memorial
In her current double exhibition installed in Terezín’s Small Fortress (1 May – 26 Aug 2013) and at DOX (7 Jun – 26 Aug 2013), the “Advocate of Dreams and Emotions”, Kamila Ženatá, works with raw-sounding terms like trans-generational trauma transmission, displacement of pain or the rule of totalitarianism, all of them applied to the female world. The author, who became known on the Czech art scene through her comprehensive work with exhibition space and her emphasis on a non-transferable personal experience, does not then hesitate to go to the heart of the matter in realizing them.
The theme of the installation is woman and womanhood, and their uncompromising bonds to societal, social and familial conditions that impact human nature over the long term. Aside from her artistic activities, Kamila Ženatá has for many years led group psychotherapy and art therapy courses, and thus poses herself questions regarding our ability to transcend the chains of our own past: “My grandmother wore some shoes that wore down to some sort of shape over the course of her life’s journey, and quite certainly the shoes my mother wore were quite similar. And my shoes also cannot be from some completely different shop than the one in which the women that raised me shopped.”
Inside the Small Fortress of the Terezín Memorial as well as at the DOX Centre for Contemporary Art, she wagers on the visitor’s comprehensive emotional absorption. But she doesn’t guarantee it will be pleasant. The depersonalized monochromatic space full of pots, washed clothes and other items that we link to an idealized childhood and a domestic, safe perception of the world, comes across as strongly oppressive. The author uses other methods typical for her: an omnipresent audio-visual background, period documents and melding with the exhibition space, for example using inscriptions on walls.
Kamila Ženatá may draw on familial experiences, but in the Women’s Yard project, she generalizes and traces the thread of not only one specific story, but of many others as well. After all, trauma, severed connections and repressions that destroy our relationships are part of life in general. And generational syndromes are transferred from parents to children, accompanied by the formation of relational defensive mechanisms that the author calls “stone hearts”.
“Deliberation on whether it is at all possible to step off the path that is predestined, that you will continue even if this destiny isn’t apparent and clear, nevertheless somehow inevitable, because your ancestors gave you unconscious behaviour, their lives and their fates like threads with which you are bound, perhaps this is called trans-generations transmission. Prisoners of their own minds, is this still true? Imprisoned in the cells of their fates?”
(Kamila Ženatá)
